Pochopení

/ Katecheze dospělých / Pochopení

Pochopení

Eliška hleděla z okna, venku hustě pršelo. Déšť bičoval sklo stejně neúprosně, jako se v její mysli hromadily otázky. Od včerejška nespala. Dostala zprávu, která ji srazila na kolena: její syn, pilný student a laskavá duše, se zranil při nehodě, kterou nezpůsobil.

„Proč, Bože?“ šeptala do ticha, do ticha, které trvalo celé měsíce, po časné smrti manžela odkdy se její život začal rozpadat. Proč tato zkouška? Proč zrovna jemu? Proč je svět tak nespravedlivý? Vždyť si představovala jeho budoucnost zcela jinak, plnou světla a úspěchů. Plány, které si v srdci tolik hýčkala, se teď zdály být jen dýmem, co se rozplynul.

Představovala si Boha jako někoho, kdo okamžitě odpoví, vysvětlí každou křivdu a osvětlí smysl každé bolesti. Namísto toho bylo jen to ticho. Ticho, které ji drtilo víc než neštěstí samotné.

Vtom se jí vybavila slova jejího zesnulého manžela, která říkal, když spolu čelili menším zklamáním: „Některé věci jsou příliš velké na to, aby se vešly do naší malé hlavy, Eliško. Přestaň se snažit být Bohem, který vše ví, a začni být dítětem, které důvěřuje.“

Zavřela oči a přestala bojovat. Už se nesnažila skládat úlomky, které nedávaly smysl. Už nehledala okamžité vysvětlení pro to, proč déšť padá na spravedlivé i nespravedlivé, a proč Boží plány vypadají tak odlišně od těch jejích.

Zhluboka se nadechla a s úlevou, kterou pocítila poprvé za dlouhé dny, pronesla nahlas jen ta dvě jednoduchá, ale nesmírně silná slova:

„Nevím, ale věřím.“

A v tom tichu, které už nebylo prázdné, ale plné odevzdání, se jí zdálo, že zaslechla slabý, utěšující šepot, i když déšť venku stále nepřestával.

Příběh o Elišce a jejím odevzdání je hluboce zakořeněn v biblických tématech důvěry, Boží moudrosti, mlčení Boha a rozdílu mezi lidskými a Božími plány.

Biblické odkazy

I. Odevzdání a Důvěra navzdory Nepochopení

Nemůžeme se spoléhat jen na vlastní rozum, že pravý život je založen na důvěře, nikoli jen na viditelných důkazech.

• Přísloví 3:5–6

„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky

• 2. Korintským 5:7

„Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.“

• Římanům 8:25

„Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.“

II. Boží Mlčení a Volání po Odpovědi

Eliščino volání „Proč, Bože?“ a zkušenost s „tichem“ rezonuje se starozákonními žalmy, kde pisatelé často vyjadřují pocit, že Bůh neodpovídá.

• Žalm 28:1

„K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu.“

• Lukáš 18:7–8

„A Bůh se nezastane svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci? ... Říkám vám, zastane se jich hned. Ale Syn člověka, až přijde, nalezne na zemi víru?“

III. Rozdíl mezi Lidskými a Božími Plány

Příběh se dotýká faktu, že Eliščiny plány pro syna byly jiné, než jaká byla realita. Bible jasně hovoří o tom, že Boží cesty přesahují naše myšlení.

• Izajáš 55:9

„Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“

• Římanům 11:33

„Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!“

• Přísloví 16:9

„Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.“

Příběh vystihuje podstatu biblické víry: odevzdat to, co nemůžeme pochopit, s vědomím, že Boží cesty a myšlenky jsou sice vyšší než naše, ale jsou dobré.

Modlitba

Bože náš, předkládám Ti své myšlenky, plné otázek, které nemohu pochopit a pro které nemám vysvětlení: Proč se některé věci dějí? Proč Tvá cesta vede jinudy, než jsem si představoval(a)? A proč někdy cítím jen Tvé ticho?
Odevzdávám Ti, Pane, všechny mé plány a očekávání, které se nenaplnily. Tvá moudrost je nezměrná a moje touha po okamžitém vysvětlení je nicotná a zbytečná.
Prosím Tě o milost, abych nehledal(a) vysvětlení, ale Tvé ruce. Prosím o sílu, abych i uprostřed bolesti a zmatku dokázal(a) říci: „Nevím, ale věřím.“
Naplň mé srdce pokojem, který přesahuje veškeré chápání, abych v Tobě setrval(a) v důvěře.

Amen.

---