Od prázdnoty k plnosti

/ Katecheze dospělých / Od prázdnoty k plnosti

Když se podíváme kolem sebe v těchto dnech, vidíme svět, který se připravuje na Vánoce velmi hlasitě. Světla blikají, koledy hrají v obchodních centrech už od listopadu a všude vládne horečná snaha mít všechno „dokonalé“. Ale adventní výzva, která zaznívá z Písma – „Připravte cestu Pánu“ – míří jinam. Nejde o to, jak dokonale máme uklizený byt, ale jak uklizené a připravené je naše srdce.

Advent je doba radostného očekávání, ale také doba radikální upřímnosti. Bůh se rozhodl stát člověkem. Nekonečný se stává konečným, Všemohoucí se stává bezbranným dítětem. Kde se pro Něj v mém životě najde místo?

Abychom mohli Krista přijmout, musíme pro něj vytvořit prostor. Svatý Jan Křtitel volá po narovnání cest. V duchovním slova smyslu to znamená odstranit překážky, které brání Bohu vstoupit.

Naše srdce jsou často jako hostinec v Betlémě – přeplněná. Přeplněná starostmi, plány, ambicemi, hlukem médií a strachem. Aby se Kristus mohl narodit, potřebujeme ticho. Ne prázdné ticho, ale ticho naslouchající.

Ježíš si nevybral palác, ale chudý chlév. To je pro nás obrovská naděje. Nemusíme být dokonalí, abychom ho přijali. Nemusíme mít "zlaté srdce". Stačí, když Mu nabídneme svou chudobu, své "slámy a seno" – naše slabosti a hříchy odevzdané ve svátosti smíření. On promění naši bídu v trůn své milosti.

Příprava srdce znamená říci Bohu své "Ano" tam, kde jsme mu dosud říkali "Ne" nebo "Až později".

„Bůh se rodí tam, kam ho člověk nechá vstoupit. I kdyby to bylo do nejtemnějšího kouta duše.“

Proč je adventní příprava cestou k radosti? Protože křesťanská radost není jen emocí štěstí, když se nám daří. Je to hluboký stav jistoty, že nejsme sami.

Příprava srdce vrcholí v okamžiku, kdy si uvědomíme, že Bůh nepřichází jako soudce, aby zkontroloval náš úklid, ale jako Dítě, které se chce nechat chovat v náručí. V okamžiku, kdy srdce vyprázdníme od ega, naplní se Duchem svatým.

Vánoce nelze "vlastnit". Pokud jsme skutečně přijali Krista do svého srdce, stává se s námi to samé, co se stalo s Pannou Marií.

Jakmile Maria počala z Ducha svatého, co udělala? Nezamkla se do pokoje, aby si tu úžasnou novinu nechala pro sebe. Písmo říká, že se „vydala na cestu a spěchala“ k Alžbětě (Lk 1,39). To je obraz pravé křesťanské radosti – je dynamická, chce se sdílet, chce sloužit.

Jak můžeme tuto radost sdílet dnes?

Možná nebudeme kázat na náměstích, ale můžeme "donést" Krista k druhým svou přítomností. Náš klid uprostřed chaosu, naše trpělivost v dlouhé frontě, náš úsměv tam, kde jsou ostatní zamračení – to je tichá evangelizace.

Bůh přišel k těm, kteří byli na okraji (pastýři). Sdílet radost z narození Páně znamená vidět i ty, které svět nevidí. Osamělého souseda, nemocného příbuzného, kolegu v práci, který prožívá těžké období.

Adventní příprava není jen o modlitbě, ale o skutcích. Jak říkal sv. Jan od Kříže: „Na sklonku života budeme souzeni z lásky.“ Sdílet radost znamená darovat svůj čas a pozornost.

Připravit svá srdce neznamená dosáhnout dokonalosti, ale dosáhnout otevřenosti. Kéž je letošní advent časem, kdy trochu ztišíme hluk světa, abychom zaslechli pláč novorozeného Dítěte. A až Ho uslyšíme a přijmeme, nenechme si Ho pro sebe.

Svět zoufale potřebuje naději. My tu naději máme. Jmenuje se Ježíš. Staňme se letos o Vánocích malým Betlémem – místem, kde se Bůh dotýká země a odkud proudí světlo k ostatním.

 

Modlitba

Pane Ježíši Kriste, Ty, který přicházíš v tichosti a pokoře betlémských jeslí. Prosíme Tě, očisti naše srdce od všeho hluku a spěchu, a připrav pro sebe v našich duších skromné, ale otevřené místo.
Naplň nás svou adventní radostí, abychom nebyli jen příjemci, ale i dárci. Udělej z nás nástroje Tvé lásky, které nesou světlo naděje k osamělým, unaveným a těm, kteří Tě dosud nepoznali.
Přijď, Pane Ježíši, a daruj nám milost být Tvými radostnými svědky.
Amen.

 

---