Bible jako kniha víry a dějin

/ Katecheze dospělých / Bible jako kniha víry a dějin

Jak Bible vznikala?

Bible není jednolitým textem, ale rozsáhlou knihovnou složenou ze starověkých spisů, které vznikaly během mnoha staletí. Je rozdělena na Starý zákon, který je společný židovské a křesťanské tradici, a Nový zákon, který zachycuje život a učení Ježíše Krista a prvních křesťanských komunit.

Katolická Bible obsahuje celkem 73 knih: 46 knih ve Starém zákoně a 27 knih v Novém zákoně.

Starý zákon

Starý zákon zahrnuje texty sepsané v dlouhém období od 2. tisíciletí před Kristem až do 2. století před Kristem. Obsahuje různé literární žánry a podle katolické tradice se dělí na čtyři hlavní skupiny:

1.Tóra (Pět knih Mojžíšových, Pentateuch) – Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium.

2.Historické knihy – Jozue, Soudců, Rút, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, 1. a 2. Kronik, Ezdráš, Nehemiáš, Tobiáš, Judit, Ester, 1. a 2. Makabejská.

3.Naučné knihy a básnická literatura – Job, Žalmů, Přísloví, Kazatel, Píseň písní, Moudrosti, Sirachovcova.

4.Prorocké knihy – Izaiáš, Jeremiáš, Pláč, Baruch, Ezechiel, Daniel, Ozeáš, Joel, Ámos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sofoniáš, Ageus, Zachariáš, Malachiáš.

Podle katolické tradice je autorem prvních pěti knih (Tóry, neboli Pentateuchu) Mojžíš, přestože moderní biblistika poukazuje na jejich postupný vývoj a různé literární prameny.

Původně byly starozákonní texty předávány ústně, než byly postupně sepsány v hebrejštině a aramejštině. V helénistickém období (3.–2. století před Kristem) vznikl jejich řecký překlad, tzv. Septuaginta, která obsahuje i knihy deuterokanonické, uznávané katolickou církví, ale nikoli židovským kánonem. Podle legendy byla Septuaginta přeložena v Alexandrii na žádost egyptského krále Ptolemaia II. Filadelfa 72 židovskými učenci, kteří pracovali odděleně, přesto vytvořili totožný překlad.

Vulgata, latinský překlad Bible, vznikla na konci 4. století po Kristu a byla z velké části dílem svatého Jeronýma. Na žádost papeže Damasa I. Jeroným přeložil Starý zákon přímo z hebrejštiny a Nový zákon upravil podle řeckých rukopisů. Vulgata se stala oficiálním textem katolické církve a měla zásadní vliv na latinskou křesťanskou tradici.

Nový zákon

Nový zákon byl sepsán mezi lety 50–100 po Kristu a obsahuje celkem 27 knih, které se dělí do čtyř skupin:

1. Evangelia: Matouš, Marek, Lukáš, Jan.
2. Skutky apoštolů: popis šíření křesťanství po Ježíšově zmrtvýchvstání.
3. Listy apoštolů (epištoly): 
4. Pavlovy listy: Římanům, 1. a 2. Korinťanům, Galatským, Efesanům, Filipským, Koloským, 1. a 2. Tesalonickým, 1. a 2. Timoteovi, Titovi, Filemonovi, Židům (i když autorství Pavla není jisté).
5. Katolické (obecné) listy: Jakubův, 1. a 2. Petrův, 1., 2. a 3. Janův, Judův.
6. ​Zjevení Janovo (Apokalypsa): prorocký text o Kristově vítězství a plnosti Božího království.

Evangelia nejsou moderním životopisem v historickém smyslu, ale svědectvím víry prvních křesťanů o významu Ježíšova života a poselství. Tradičně se připisují čtyřem evangelistům – Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi – přičemž každé evangelium reflektuje specifické zaměření a teologickou interpretaci.

Mezi listy apoštolů patří především listy svatého Pavla (např. Římanům, Korinťanům, Galatským, Efesanům) a také listy jiných apoštolů:

• List Jakubův – důraz na víru projevující se skutky.
• První a druhý list Petrův – povzbuzení k vytrvalosti v utrpení a varování před falešnými učiteli.
• První, druhý a třetí list Janův – výzva k lásce a věrnosti pravému učení.
• List Judův – varování před heretiky a výzva k věrnosti Kristu.
• List Židům – pojednání o Ježíši jako věčném veleknězi, jehož oběť překonává starozákonní obětní systém.

Nový zákon vrcholí Zjevením Janovým, prorockým textem o Kristově vítězství a plnosti Božího království.

Různé pohledy evangelistů na Ježíše

Evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana podávají svědectví o Ježíši, ale každé z nich klade důraz na jiné aspekty jeho života a učení.

Každý evangelista měl jedinečný přístup k Ježíšovu příběhu:

• Matouš vidí Ježíše jako nového Mojžíše a Mesiáše, který naplňuje židovská Písma.
• Marek zdůrazňuje Ježíšovu moc a tajemství jeho identity.
• Lukáš klade důraz na Boží milosrdenství a Ježíšovu blízkost k chudým a marginalizovaným.
• Jan představuje Ježíše jako Božího Syna a věčné Slovo.

Rozdíly mezi evangelii jsou patrné i v jejich popisu klíčových událostí. Například Ježíšova poslední slova na kříži se v jednotlivých evangeliích liší:

• Matouš a Marek: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ - Zdůraznění Ježíšova utrpení.
• Lukáš: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ - Ježíš se s důvěrou svěřuje Bohu.
• Jan: „Je dokonáno.“ - Ukázání Ježíše jako vítěze nad smrtí.

Tyto rozdíly neznamenají rozpory, ale odrážejí různé teologické důrazy jednotlivých autorů.

Jiní adresáti, jiné důrazy

Evangelia byla napsána pro různé skupiny čtenářů, což ovlivnilo jejich styl a obsah:

• Matouš píše pro židovské křesťany a často cituje Starý zákon, aby ukázal, že Ježíš je očekávaný Mesiáš.
• Marek píše stručně a dynamicky pro římské křesťany, kterým méně záleželo na židovských tradicích.
• Lukáš se zaměřuje na pohany a zdůrazňuje Ježíšovu univerzální spásu.
• Jan píše hluboké teologické texty pro křesťanské komunity, které chtěly lépe pochopit Ježíšovu božskou podstatu.

Každé evangelium tak přináší unikátní perspektivu na Ježíšovu osobu a poslání.

Různá perspektiva na stejné události

Evangelisté někdy popisují stejnou událost jiným způsobem. Například kázání na hoře v Matoušově evangeliu (Mt 5–7) je v Lukášově evangeliu (Lk 6,17–49) označeno jako kázání na rovině. Je možné, že jde o dvě odlišné události, nebo že každý evangelista tuto řeč interpretoval podle svého teologického zaměření.

Jak číst Bibli?

Bible obsahuje různé literární žánry – historii, poezii, prorocké texty i podobenství. Při jejím čtení je důležité rozlišovat mezi tím, co je doslovný popis událostí, a tím, co je obrazné vyjádření hlubší pravdy.

Například stvořitelské příběhy v Genesis 1 a 2 nejsou moderním vědeckým popisem vzniku světa, ale teologickým poselstvím o Bohu jako Stvořiteli. Podobně Žalm 23 („Hospodin je můj pastýř“) není doslovným tvrzením o Bohu jako pastýři ovcí, ale obrazem jeho péče o člověka.

Pochopení kontextu, ve kterém Bible vznikala, nám pomáhá porozumět jejímu poselství.

1. Katolická církev poskytuje věřícím následující oficiální zásady pro četbu a interpretaci Bible. Tyto zásady jsou podrobněji rozpracovány v dokumentu Papežské biblické komise z 15. dubna 1993 s názvem "Výklad Bible v církvi", který se zabývá různými metodami a přístupy k interpretaci Písma. Dodržováním těchto principů mohou věřící prohloubit své porozumění Písmu svatému a posílit svůj duchovní život:Používání schválených překladů: Doporučuje se číst Bible v překladech schválených církví, které jsou opatřeny výkladovými poznámkami pro lepší porozumění textu.
2. Čtení v kontextu církevní tradice: Písmo svaté by mělo být interpretováno v souladu s tradicí a učením církve, aby se předešlo chybným nebo subjektivním výkladům.
3. Modlitební přístup: Četba Bible by měla být provázena modlitbou, což umožňuje hlubší duchovní porozumění a osobní setkání s Bohem skrze jeho slovo.
4. Společenství: Je vhodné číst a diskutovat Písmo ve společenství s ostatními věřícími, například v rámci biblických skupin nebo při liturgii, což podporuje sdílení různých pohledů a hlubší pochopení textu.
5. Respektování literárních žánrů a historického kontextu: Při interpretaci je důležité brát v úvahu různé literární formy a historické okolnosti vzniku jednotlivých knih Bible.

Závěr

Bible je jedinečným spojením víry a dějin. Není jen historickým dokumentem, ale svědectvím o Božím jednání v dějinách a o vztahu mezi Bohem a člověkem. Čtyři evangelia nám ukazují Ježíše z různých úhlů pohledu, což obohacuje naše chápání jeho poselství.

Otázky k zamyšlení:

• Jaký přístup k Bibli je mi nejbližší – jako k dějinnému dokumentu, nebo jako k duchovní knize?
• Které evangelium mě nejvíce oslovuje?
• Jak můžeme dnes Bibli číst, tak, aby byla živá a srozumitelná?

Závěrečná modlitba:
„Pane, dej nám moudrost, abychom lépe porozuměli Tvému slovu a nechali se jím vést v našem životě. Duchu Svatý, prosíme Tě, otevři naše srdce a mysl, aby Tvé vedení bylo pro nás jasné a abychom Tě následovali s vírou a odhodláním. Naplň nás svou přítomností a posiluj nás, abychom byli věrní Tvým přikázáním ve všech naš

---