Advent a tajemství Vtělení

/ Katecheze dospělých / Advent a tajemství Vtělení

Obě centrální zvěsti naší víry, Vtělení a Vykoupení, se slaví v noci – Vá-noce i Veliko-noce. Noc je čas pro tajemství. Aby člověk porozuměl jejich poselství, musí vstoupit do noční hloubky tajemství, pocítit tajemnou závrať, jako když se díváme na bezednou noční oblohu plnou hvězd. Jen tak vystihneme atmosféru a teologickou hloubku křesťanského chápání Vánoc. Rozumět "tajemství Vtělení" (inkarnace) není jen otázkou intelektu, ale vyžaduje to vstoupit do "noční hloubky" vlastním citem.

Noc jako prostor pro setkání

Noc není jen absence světla, ale pro nás i teologický prostor.

Vá-noce a Veliko-noce: Obě tyto "Svaté noci" rámují příběh spásy. Noc odstraňuje vizuální rozptylování dne. Ve tmě se člověk musí spolehnout na sluch (naslouchání Slovu) a na vnitřní zrak.

Závrať z nekonečna: Metafora noční oblohy je přesná. Tajemství Vtělení má vyvolat "posvátnou bázeň". Je to moment, kdy si uvědomujeme, že nekonečný Bůh se stává konečným člověkem. Je to paradox, ze kterého se "točí hlava" stejně jako při pohledu do bezedné propasti vesmíru.

Náš Bůh, který se "špiní" dějinami

Toto je zásadní rozdíl mezi filozofickým konceptem boha a Bohem biblickým:

Řecká metafyzika hledala boha dokonalého, a tedy neměnného (statického). Jakákoliv změna by znamenala tak jeho nedokonalost. Takový bůh je vzdálený, "nehybný hybatel", který se světem nepohne soucitem. Starozákonní chápání?

Bůh Nového zákona Je dynamický. Vstupuje do času, do "bláta" lidských dějin. Vtělení znamená, že Bůh přijal riziko dějin – stal se zranitelným, smrtelným, stal se součástí příběhu, který se vyvíjí. Nemluví k nám jen skrze ideje, ale skrze události.

"Slovo se stalo tělem"

Věta z Janova evangelia je technickým popisem Vtělení:

Slovo (Logos): Věčný smysl, rozum, božská podstata.

Tělo: V biblickém jazyce neznamená jen svaly a kosti, ale člověka v jeho křehkosti, pomíjivosti a slabosti.

Přebývalo mezi námi: Doslova "postavilo si stan". Bůh už není v nedostižném chrámu, ale stanuje uprostřed lidského tábora.

Vtělení nám říká, že hmota, tělo a tento svět nejsou "špatné", vězením pro duši (jak si mysleli někteří gnostici), ale jsou místem, které Bůh uznal za hodné svého příbytku. Posvětil lidský život tím, že ho sám žil.

Adventní průvodci k tomuto tajemství

Prorok Izajáš představuje touhu a naději. Učí nás, že Vtělení je odpovědí na dlouhé volání lidstva po záchraně. Bez vědomí této touhy bychom dar neocenili.

Jan Křtitel pak představuje přechod a pokání. Stojí na prahu. Ukazuje, že k přijetí tajemství je třeba změnit smýšlení, "připravit cestu". Spojuje staré proroctví s novou realitou.

A Panna Maria přijala a realizovala tuto skutečnost. U ní se Slovo stalo tělem doslova. Pro nás je symbolem toho, že Bůh potřebuje lidský souhlas (fiat), aby mohl vstoupit do našeho světa.

Rozumět tajemství Vtělení znamená přijmout paradox, že Nekonečno se stalo dítětem, že Věčnost vstoupila do času a že Stvořitel se stal součástí stvoření, aby ho zevnitř uzdravil a naplnil. Ať nám noc dává ticho potřebné k tomu, abychom tento zázrak dokázali vnímat a využít k dobru.

 

Modlitba

Věčný Bože, Stvořiteli našeho světa a bezedné noční oblohy plné hvězd, děkujeme Ti, že nejsi vzdálený Bůh filozofie, ale Bůh, který vstupuje do našich dějin. Ve Tmě Vánoc a Velikonoc poznáváme, že láska je Tvé jediné tajemství. Daruj nám pokoru přijmout tuto noční hloubku, pocítit tu tajemnou závrať, když si uvědomíme, že Tvé Slovo se stalo tělem a usídlilo se mezi námi.
Otevři naše srdce jako Tvým prorokům a Matce Marii, aby se i v nás dnes Tvá spásná událost mohla zrodit.
Amen.

 

 

 

 

---