Svátek Božího milosrdenství
/ Aktuality / Svátek Božího milosrdenství
Na první neděli po Velikonocích se slaví Svátek Božího milosrdenství. Neděli Božího milosrdenství stanovil papež Jan Pavel II. v den svatořečení sestry Faustyny Kowalské – 30. dubna 2000. Právě sestra Faustyna se stala šiřitelkou poselství o Milosrdenství určeném celému světu. „V tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat“ (Deníček, 699). Přípravou na svátek může být novéna, která spočívá v modlitbě korunky k Božímu milosrdenství. „V té novéně,“ slíbil Ježíš, „udělím duším veškeré milosti“ (Deníček, 796).
Jak nám zaznamenala sama světice ve svém deníku, který na přímou žádost Pána Ježíše začala psát během posledních čtyřech let svého života,1 zjevil se jí 22.2.1931 sám Pán a vyzval ji, aby podle toho, co viděla, namalovala jeho obraz s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti (srov. Deníček, čl. 47). Řekl jí: „Toužím, aby Milosrdenství mělo svátek. Chci, aby ten obraz, který namaluješ štětcem, byl slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem Milosrdenství“ (49). Obraz znázorňuje zmrtvýchvstalého Krista, jehož ruce i nohy nesou stopy po ukřižování. Z jeho probodeného Srdce tryskají dva paprsky. Pán Ježíš to Faustyně vysvětlil takto: „Světlý paprsek znázorňuje vodu, která duše ospravedlňuje; červený paprsek představuje krev, která je životem duší. Tyto dva paprsky vytryskly z nitra mého milosrdenství tehdy, když mé umírající srdce bylo na kříži otevřeno kopím“ (299). Výjev obrazu tak spojuje dvě evangelní události: ukřižování Krista a vytrysknutí krve a vody z jeho probodeného srdce (Jan 19,18; 18,34) a zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše ve večeřadle při ustanovení svátosti smíření (Jan 20,19-31). Tento druhý úryvek evangelia se čte při bohoslužbách v tuto neděli. Tím obraz znázorňuje Ježíše, jak přináší lidem pokoj skrze odpuštění hříchů za cenu svého utrpení a smrti na kříži.
K vlastnímu svátku Pán Ježíš sestře Faustyně řekl: „Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. (699)
Později Faustyně ještě zdůraznil její poslání, když jí řekl: „Řekni duším, ať nestavějí ve vlastních srdcích překážky mému milosrdenství, které si tolik přeje v nich působit. Mé milosrdenství pracuje ve všech srdcích, které mu otvírají své dveře, spravedlivý stejně tak jako hříšník potřebují mé milosrdenství. Obrácení a vytrvání je milost mého milosrdenství“ (1577). „Je to tvůj úřad a tvůj úkol, abys duším dávala poznat mé veliké milosrdenství, které k nim mám, a vybízela je k důvěře v propast mého milosrdenství“ (1567). „Posílám celému lidstvu tebe se svým milosrdenstvím. Nechci zraněné lidstvo trestat, nýbrž toužím je vyléčit přivinutím je na své milosrdné Srdce“ (1588). „Jsi sekretářkou mého milosrdenství; vyvolil jsem tě pro tento úřad v tomto i v budoucím životě“ (1605).
Pán Ježíš vybízel k šíření úcty k Božímu milosrdenství s velkými přísliby: „Duše, které šíří úctu k mému milosrdenství, ochraňuji po celý život jako něžná matka své nemluvně a v hodině smrti nebudu jejich soudcem, ale milosrdným Spasitelem“ (1075). „Všechny duše, které budou velebit mé milosrdenství a šířit jeho slávu tím, že budou vybízet jiné duše k důvěře v mé milosrdenství, nezakusí v hodině smrti zděšení. V tomto posledním boji je ochrání mé milosrdenství“ (1540). Zvláštní příslib Pán dal kněžím, kteří budou tuto úctu šířit: „Zatvrzelí hříšníci se budou obracet pod jejich slovy, když budou mluvit o mém nekonečném milosrdenství, o slitování, jež pro ně mám ve svém Srdci. Kněžím, kteří budou hlásat a oslavovat mé milosrdenství, těm dám podivuhodnou moc, pomažu jejich slova a pohnu srdci, k nimž budou mluvit“ (1521).
Převzato: www.vojtechkodet.cz