Vina a trest

/ Archiv / Katecheze dospělých / Vina a trest

Trest je vnímán jako následek hříchu. Může být jak vnitřní, tak vnější. Vnitřní trest je pocit viny, který člověka trápí. Vnější trest může být vnímán jako přirozený, nebo nadpřirozený. Přirozený trest je důsledkem hříchu v přírodním světě, například nemoc, neštěstí, zemětřesení apod. Nadpřirozený trest je uváděn jako trest od Boha, který může být udělen v tomto životě nebo v posmrtném životě.

Církev učí, že hřích je vážný problém, který může vést k ztrátě spásy. Proto nabízí prostředky k odpuštění hříchů, kterými jsou především svátost smíření a pokání.

V rámci svátosti smíření se hříšník svěřuje knězi, který mu uděluje odpuštění hříchů. Kněz může také udělit pokání, které je formou trestu za hřích. Pokání může být například modlitba, rozjímání, almužna, úkol k naplnění apod.

Katolická církev také učí, že trest za hřích může být transformován láskou. To znamená, že pokud se člověk upřímně kaje a snaží se žít dobrý život, může Boží láska transformovat jeho hřích v dobro.

Z hlediska katolické teologie lze vinu a trest rozdělit do dvou kategorií:

• Vina osobní: Je to vina, kterou spáchá jednotlivec. Tato vina je vždy vůči Bohu, sobě samému a druhým lidem.
• Vina kolektivní: Je to vina, kterou spáchá skupina lidí, například národ, společenství lidí, nebo instituce. Tato vina je také vždy vůči Bohu, ale může mít i společenské důsledky.

Katolická církev věří, že vina a trest mohou být odstraněny skrze odpuštění. Odpuštění může být uděleno Bohem, ale také delegováním na církev. V katolické církvi je odpuštění udělováno v svátosti pokání.

Svátost pokání je svátost, ve které se člověk setkává s milosrdným Bohem, který mu odpouští jeho hříchy.

Svátost pokání se skládá ze čtyř kroků:

• Kajícné vyznání: Člověk přiznává své hříchy Bohu nebo knězi.
• Kajícný úmysl: Člověk se rozhodne, že se bude snažit svůj hřích napravit.
• Božího odpuštění: Bůh odpouští hříchy člověku.
• Ukládání zadostiučinění: Kněz může člověku uložit zadostiučinění, které je formou odčinění hříchu.

Ustanovení Svátosti smíření lze nalézt již v Novém zákoně, kde Ježíš Kristus zmocňuje apoštoly, aby odpouštěli hříchy (Jan 20:23).

V průběhu staletí se však její forma a obsah vyvíjely. V rané církvi se hříchy přiznávaly biskupovi nebo jinému knězi. V 8. století se však začala prosazovat praxe individuální zpovědi před knězem.

V 13. století papež Inocenc III. vydal bulu "Omnis utriusque sexus", která zavázala všechny věřící, aby se alespoň jednou ročně přiznali z hříchů. Tato praxe se stala součástí katolické tradice a je dodržována dodnes.

Vina a hřích jsou dva pojmy, které jsou v mnoha ohledech úzce spjaty. Vina je morální pocit odpovědnosti za něco, co je špatné nebo škodlivé. Hřích je jednání, které je v rozporu s morálním kodexem.

Vina může být chápána jako následek hříchu. Když člověk spáchá hřích, cítí se provinile, protože ví, že to, co udělal, je špatné. Vina může být také chápána jako příčina hříchu.

Vina může být také chápána jako samostatný fenomén, který nemusí být způsoben hříchem. Například člověk se může cítit provinile, i když neudělal nic špatného. To může být způsobeno například výchovou, traumatem nebo jinými faktory.

Při zkoumání viny a trestu se nevyhneme fenoménu externalizace a internalizace viny. Některé viny nelze totiž přisoudit konkrétnímu člověku. „… neboť nevědí, co činí“, „ slepí následovníci slepých…“

Starý zákon a židé

Židé nemají stejný koncept Svátosti smíření. V židovství je hřích chápán jako porušení Božího zákona. Židé věří, že hřích lze odčinit pouze Božím odpuštěním. To může být uděleno prostřednictvím pokání, kdy se hříšník sám před Bohem vyzná ze svých hříchů a vyjádří lítost.

Židé také věří, že je důležité napravit škody, které hřích způsobil. To může zahrnovat například omluvu těm, které hříšník zranil, nebo veřejnou satisfakci.

Židé praktikují pokání několika způsoby:

Teshuva:  znamená „obrácení“. Teshuva je proces, kdy se hříšník snaží vrátit k Bohu. To může zahrnovat například modlitbu, meditaci a dobrý skutky.

Yirat Hashem:  znamená „bázeň před Bohem“. Yirat Hashem je pocit úcty k sobě a úcty k Bohu. Židé věří, že yirat Hashem je důležitou součástí života a že pomáhá zabránit hříchu.

• Selichot:  jsou židovské modlitby, které se čtou před Novým rokem a Dnem smíření. Selichot jsou modlitby o odpuštění hříchů a o mír.
• Židé věří, že pokání je proces, který může trvat i celý život.

Židé mají také řadu rituálů, které jim pomáhají při pokání, například:

• Yom Kippur, den smíření, je nejdůležitějším dnem v židovském roce. Je to čas na osobní pokání a návrat k Bohu.
• Tefila, modlitba, je důležitou součástí židovského života. Modlitba může být prostředkem k vyjádření pokání a prosby o odpuštění.
• Tzedaka, almužna, je důležitou součástí židovského náboženství. Tzedaka se často vnímá jako způsob, jak odčinit hříchy.

Nový zákon

Nový zákon chápe vinu a trest podobně jako Starý zákon. Vina je morální odpovědnost za hřích, který má své následky, jak vnitřní, tak vnější.

Hlavním rozdílem mezi pohledem Starého a Nového zákona je v tom, že Nový zákon nabízí nový způsob odpuštění hříchů. Podle Nového zákona je hřích odpuštěn skrze víru v Ježíše Krista.

Ježíš Kristus zemřel na kříži, aby zaplatil trest za naše hříchy. Pokud věříme v Ježíše Krista, jeho smrt je nám přičtena k dobru a jsme osvobozeni od viny a trestu.

Nový zákon také zdůrazňuje důležitost lásky a milosrdenství. Láska je mocnější než vina a trest. Láska může pomoci hříšníkovi změnit svůj život a začít nový začátek.

Nový zákon chápe vinu a trest podobně jako Starý zákon, ale s některými důležitými rozdíly.

Vina

Nový zákon chápe vinu jako morální odpovědnost za hřích. Hřích je jednání, které je v rozporu s vůlí Boží, a proto je protiprávní a škodlivý. Vina je tedy pocit, že jsem se provinil proti Božímu zákonu.

Nový zákon však uvádí, že vina není pouze osobní odpovědností jednotlivce. Je také kolektivní odpovědností lidstva. Lidstvo se totiž v Adamovi a Evě dopustilo prvotního hříchu, který způsobil, že celý svět byl poznamenán zlem a smrtí.

Trest

Trest je v Novém zákoně chápán jako následek hříchu. Může být jak vnitřní, tak vnější. Vnitřní trest je vědomí viny a studu. Vnější trest může být společenský, například odsouzení, nebo přírodní, například nemoc nebo neštěstí.

Nový zákon však uvádí, že hřích lze odčinit pouze Božím odpuštěním. To může být uděleno prostřednictvím smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Ježíš Kristus zemřel na kříži, aby zaplatil za hříchy celého lidstva. Jeho smrtí a vzkříšením byla vina lidstva odstraněna a lidstvo bylo znovu sjednoceno s Bohem.

Odpuštění

Odpuštění hříchů v Novém zákoně znamená, že vina je odstraněna a hřích je odpuštěn. Odpuštění hříchů lze získat prostřednictvím víry v Ježíše Krista.

Když člověk věří v Ježíše Krista, přijímá jeho smrt a vzkříšení jako odpuštění svých hříchů. Ježíš Kristus se tak stává pro člověka zachráncem a prostředníkem mezi ním a Bohem.

Nový zákon tedy přináší nový pohled na vinu a trest. Vina je stále chápána jako morální odpovědnost za hřích, ale je také chápána jako kolektivní odpovědnost lidstva.

Trest je stále chápán jako následek hříchu, ale je také chápán jako následek prvotního hříchu.

Odpuštění hříchů je stále chápáno jako odstranění viny a hříchu, ale je také chápáno jako dar Boží lásky, kterou lze získat prostřednictvím víry v Ježíše Krista.

Paradox viny - Exultet

„Blahoslavená vina, která byla prolita za nás a stala se pramenem nesmrtelné blaženosti."

Kristova smrt na kříži smývá vinu! Kristus zemřel za hříchy lidstva a jeho krev byla vylita jako vina. Tato vina je však "blahoslavená", protože je zdrojem spásy a nesmrtelné blaženosti.

Neboť Kristus za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův
a svou krví, z lásky prolitou, zrušil dlužní úpis dávného hříchu. 

To je ta noc, která dnes na celém světě vzdaluje věřící v Krista
od nepravostí světa a od tmy hříchu, vrací k milosti, sdružuje ve svaté společenství. 
Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou smrtí. 
Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký! 

Vzpomeňme při slavení liturgie Velikonoční vigilie, na Bílou sobotu, při zpěvu tohoto hymnu na spásnou oběť Krista, který nás zachránil pro Boha!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---