Modlitba

/ Archiv / Katecheze dospělých / Modlitba

V českém jazyce je slovo modlitba odvozeno od praslovanského slova *mold-, které znamená "snažně prosit, vzývat Boha". V jiných jazycích má slovo modlitba podobný význam. Například v angličtině se modlitba řekne "prayer", ve francouzštině "prière", v němčině "Gebet" a v ruštině "молитва".

Modlitba je úkon, kterým se člověk obrací k Bohu. Je to způsob, jak vyjádřit svou víru, lásku a vděčnost Bohu. Modlitba může být také formou prosby o pomoc, požehnání nebo ochranu.

Několik papežských encyklik se zabývá významem modlitby pro křesťana. Mezi nejvýznamnější patří:

Encyklika Divini Redemptoris (1937) se zabývá modlitbou jako prostředkem k uskutečnění Kristova vykoupení. Papež Pius XI. zdůrazňuje, že modlitba je nezbytná pro to, abychom se podíleli na Kristově misi spásy světa.

Encyklika Mediator Dei (1947) se zabývá modlitbou jako vztahem mezi člověkem a Bohem. Papež Pius XII. zdůrazňuje, že modlitba je dialog, který zahrnuje jak Boha, tak člověka.

Encyklika Spe Salvi (2007) se zabývá modlitbou jako projevem křesťanské naděje. Papež Benedikt XVI. zdůrazňuje, že modlitba nás spojuje s Bohem a dává nám sílu čelit výzvám života.

Všechny tyto encykliky zdůrazňují, že modlitba je důležitou součástí křesťanského života. Je to prostředek, kterým se můžeme spojit s Bohem, vyjádřit svou víru a naději a prosit o jeho pomoc.

Účel modlitby lze tedy shrnout do následujících bodů:

• Vzývání Boha: Modlitba je způsob, jak vyjádřit svou víru a lásku Bohu. Je to způsob, jak se s ním spojit a uctívat ho.
• Prosba o pomoc: Modlitba může být také formou prosby o pomoc, požehnání nebo ochranu. Lidé se mohou modlit za sebe, své blízké nebo za celý svět.
• Děkování Bohu: Modlitba je také způsob, jak Bohu poděkovat za jeho dobrotu a milosrdenství. Lidé se mohou modlit za to, co mají, nebo za to, co jim Bůh dal.
• Rozjímání o Bohu: Modlitba může být také formou rozjímání o Bohu. Lidé se mohou modlit o to, aby lépe poznali Boha a jeho vůli.

Mezi nejčastější modlitby patří:

• Otče náš: Tato modlitba, kterou Ježíš naučil své učedníky, je jednou z nejdůležitějších modliteb v křesťanství.
• Zdrávas Maria: Tato modlitba je oslavou Panny Marie, matky Ježíše Krista.
• Věřím v jednoho Boha: Vyznání víry je základním kamenem křesťanské víry.
• Přijď, Duchu svatý: Tato modlitba je voláním o pomoc Ducha svatého. Tato modlitba je jedna z nejstarších modliteb v křesťanství. Její původ sahá do 4. století.

Kromě těchto tradičních modliteb můžeme také používat vlastní modlitby. Modlitba může být vyjádřena hlasově nebo mentálně. Může být krátká nebo dlouhá, jednoduchá nebo složitá, třeba i střelná.

Nezáleží na tom, jak se člověk modlí, důležité je, aby jeho modlitba byla upřímná a vycházela z jeho srdce. Modlitba, nemá být jen výčtem našich požadavků, aby Bůh plnil naši vůli a naše přání, stává se tak prosbou o porozumění Boží vůli a Božím přáním a úmyslům. 

Modlitba může člověku i psychologicky pomoci. Může mít pozitivní vliv na jeho duševní zdraví a celkové well-being.

Modlitba může pomoci člověku:

• Zmírnit stres a úzkost. Modlitba může poskytnout člověku pocit bezpečí a útěchy, což může pomoci snížit jeho stres a úzkost.
• Zlepšit sebevědomí a sebeúctu. Modlitba může pomoci člověku cítit se lépe sám se sebou a spokojenější se svým životem.
• Zvýšit pocit naděje a optimismu. Modlitba může člověku pomoci najít smysl v životě a cítit se nadějně i v obtížných situacích.
• Spojit se s ostatními. Modlitba může být součástí náboženské komunity, která může člověku poskytnout podporu a pocit sounáležitosti.
• Modlitba může být pro člověka účinnou formou duchovní péče. Může mu pomoci vyrovnat se s různými životními výzvami a zlepšit jeho duševní zdraví.

Žalmy jsou také modlitbou. Jedná se o sbírku 150 básnických písní, které byly napsány v hebrejštině a aramejštině.

Žalmy jsou modlitbou v tom smyslu, že jsou vyjádřením vztahu člověka k Bohu. Žalmisté mluví k Bohu o svých radostech, starostech, nadějích a obavách.

Jsou též formou uctívání Boha. Žalmisté chválí Boha za jeho dobrotu, moc a milosrdenství.

Zejména Žalmy 100, 23 a 51 lze chápat jako modlitbu.

Jsou také inspirací mnoha uměleckých děl, viz Antonín Dvořák Biblické písně.

Modlitební řády se označují jako kontemplativní řády. Jsou to řády, jejichž hlavním posláním je modlitba, meditace a kontemplace. Kontemplativní řády často žijí v klášterech nebo jiných uzavřených komunitách, kde se mohou věnovat svému duchovnímu životu.

Mezi nejznámější modlitební řády patří:

• Benediktinský řád, založený v 6. století svatým Benediktem z Nursie. Benediktini jsou známí svými mnišskými kláštery, kde se věnují modlitbě, práci a studiu.
• Cisterciánský řád, založený v 11. století svatým Robertem z Molesme. Cisterciáni jsou podobně jako benediktini známí svými mnišskými kláštery, kde se věnují modlitbě, práci a studiu.
• Karmelitánský řád, založený v 12. století svatým Šimonem Stockem. Karmelitáni jsou známí svou mariánskou spiritualitou a modlitbou růžence.
• Františkánský řád, založený v 13. století svatým Františkem z Assisi. Františkáni jsou známí svou prostotou a chudobou a svou službou chudým a potřebným.
• Dominikánský řád, založený v 13. století svatým Dominikem. Dominikáni jsou známí svou kazatelskou činností a svou službou pravdě a spravedlnosti.

Kromě těchto řádů existují i další modlitební řády, například:

• Trapisté
• Klauzurní karmelitánky
• Salesiánky Don Bosca
• Školské sestry de Notre Dame
• Sestry sv. Josefa

Modlitební řády hrají důležitou roli v křesťanské církvi. Jejich modlitba a meditace jsou zdrojem duchovní síly a inspirace pro celou církev.

Praxe:    Examen

V této modlitbě, spíše rozjímání se každý večer (před usnutím) vracíme k našim činům, myšlenkám i událostem v modlitbě. Pomáhá nám to hlouběji pochopit jejich obsah i smysl a podporuje nás to v prožívání dalších dní zase o něco více vědomým způsobem.

Examen v podstatě učí člověka naladit se na „vlny“, na kterých pro něj Bůh vysílá. Učí vidět a zakoušet přítomnost Boží a jeho lásku ve všedním (každodenním) životě.

Bůh promlouvá skrze druhé lidi, události dní, ale také skrze lidské tužby, které sám vkládá do srdcí. Tyto jsou ovšem rozdílné od běžných emocí, pocitů, ale také kulturně naučených přání. Při tomto pravidelném duchovním cvičení se učíme toto všechno správně rozlišovat a výsledky pak používat k dalšímu svému osobnímu a především duchovnímu růstu. To pak nese i další plody, například lepší porozumění a poznání toho, k čemu nás Bůh volá.

V Examen nerozlišujeme jen mezi špatným a dobrým. Není to „zpovědní zrcadlo“ (ani cvičení z morálky nebo naplňování předpisů). Nejde ani o pouhé rozlišování mezi špatným, dobrým a ještě lepším; ani o sebe-psychoanalýzu.

Modlitba, pro kterou se vžilo označení examen, je rozložena do pěti jednoduchých kroků, jejichž promeditování by mělo člověku zabrat asi čtvrt hodiny denně. Examen má tuto strukturu:

1) Požádejte Boha o světlo. Chci se na svůj den dívat Božíma očima, nejen svýma vlastníma.

2) Děkujte. Den, který jsem právě prožil, je Božím darem. Jsem za něj vděčný. 3) Zhodnoťte uplynulý den. Pečlivě se ohlížím za právě prožitým dnem, veden Duchem svatým.

4) Postavte se čelem ke svým nedostatkům. Postavím se čelem k tomu, co je špatné – v mém životě i ve mně.

5) Pohleďte vstříc nadcházejícímu dni. Ptám se, kde v nadcházejícím dni potřebuji Boha. 

Pro každodenní život potřebujeme modlitbu, s níž budeme moci být rychle a blízko u Boha a která nás současně znovu něco naučí o nás samých. Jednoduchá, věcná a krátká modlitba examenu se může stát branou k jiným modlitbám. Spojuje v sobě totiž pro duchovní život to nejdůležitější: úctu a respekt před Bohem a touhu nabírat si ze zdroje jeho lásky a milosrdenství a zároveň svobodu spoluurčovat běh svého života a stávat se sám pro sebe, pro druhé, pro církev i pro společnost vědomým, aktivním a činným.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---