Evangelizace

/ Aktuality / Evangelizace

Evangelizace má několik cílů:

• Sdílet radostnou zprávu o Ježíši Kristu:  Ježíš je Spasitel světa a jeho smrt a vzkříšení nabízí lidem odpuštění hříchů a věčný život. Toužíme se o tuto radostnou zprávu podělit s ostatními, aby i oni měli možnost zakusit Boží lásku a spásu
• Vést lidi k víře v Ježíše Krista: Evangelizace se nesnaží pouze informovat o křesťanské víře, ale také vést lidi k osobnímu vztahu s Ježíšem Kristem. To zahrnuje pozvání k obrácení a křtu, ale také k prohlubování víry a růstu v duchovním životě.
• Proměna života: Evangelizace má za cíl proměnu života lidí skrze sílu Ducha svatého. Křesťané věří, že evangelium má moc přinášet pokoj, radost, naději a uzdravení do lidských životů
• Vybudovat Kristovo tělo: Evangelizace pomáhá budovat církev, Kristovo tělo na zemi. Křesťané věří, že když se lidé obracejí k Ježíši Kristu, stávají se součástí jeho církve a společně sdílí misi šířit evangelium do celého světa.

Existuje mnoho způsobů, jak evangelizovat, a to jak formálních, tak neformálních. Mezi formální způsoby patří například kázání, katecheze, misie a biblické studium. Neformální evangelizace může probíhat v běžných rozhovorech s přáteli, rodinou a kolegy, a to sdílením vlastního svědectví víry nebo prostě tím, že žijeme křesťanským životem.

Důležitým aspektem evangelizace je respektovat svobodu druhých a nenutit je do víry. Evangelizace by měla být vždy vedena láskou a soucitem a měla by vycházet z touhy sdílet radost z víry s ostatními.

Evangelizace by měla být vždy vedena láskou a soucitem. Je úkolem všech křesťanů. Každý z nás je povolán sdílet radost z víry s ostatními.

Může zahrnovat i charitativní a humanitární práci, která ukazuje Boží lásku v praxi.

Osobní svědectví: Sdílení vlastního příběhu víry s druhými.

Misijní aktivity: Účast na misijních výpravách a projektech.

Vzdělávání a katecheze: Výuka o křesťanské víře a vedení lidí k hlubšímu pochopení evangelia.

Služba a charita: Pomoc druhým v nouzi a šíření Boží lásky v praxi.

Sdílení evangelia:  například rozhovory, kázáními, biblickými studiemi, nebo i uměním a hudbou.

Encykliky zabývající se evangelizací a misiemi:

• Redemptoris missio (1990) od papeže Jana Pavla II.: Tato encyklika zdůrazňuje misijní povahu církve a vyzývá všechny křesťany k aktivnímu šíření evangelia.
• Evangelii gaudium (2013) od papeže Františka: Tato encyklika se zaměřuje na radost z evangelia a vyzývá k církvi, která "jde ven" a hlásá evangelium všem lidem.
• Ad gentes divinitus (1965) od papeže Pavla VI.: Tato encyklika se zabývá misijní činností církve v moderním světě.
• Ecclesia in Africa (1995) od papeže Jana Pavla II.: Tato encyklika se zaměřuje na evangelizaci v Africe.
• Lumen fidei (2013) od papeže Františka a Benedikta XVI.: Tato encyklika se zabývá povahou víry a její rolí v evangelizaci.

Kromě encyklik existuje mnoho dalších dokumentů církve, které se zabývají evangelizací, například Evangelizační exhortace Evangelii nuntiandi (1975) od papeže Pavla VI.

Překážky evangelizace.

Kulturní překážky:

• Sekularismus: V mnoha zemích světa je stále více lidí, kteří se neidentifikují s žádnou náboženskou vírou. To může ztěžovat sdílení křesťanské víry s těmito lidmi.
• Individualismus: Individualistická kultura může vést k tomu, že se lidé méně zajímají o sdílení víry s ostatními a více se soustředí na svůj vlastní duchovní život.
• Relativismus: Relativismus, myšlenka, že všechny víry jsou stejně platné, může ztěžovat sdílení křesťanské víry jako jediné pravdivé cesty ke spáse.

Náboženské překážky:

• Náboženský pluralismus: V mnoha zemích světa žije vedle sebe mnoho různých náboženství. To může ztěžovat sdílení křesťanské víry s lidmi, kteří již vyznávají jiné náboženství.
• Protináboženské postoje: V některých zemích existují silné protináboženské postoje, které mohou ztěžovat šíření evangelia.

Osobní překážky:

• Strach: Mnoho křesťanů se bojí sdílet víru s druhými lidmi. Mohou mít strach z odmítnutí, výsměchu nebo konfliktu.
• Nedostatek znalostí: Někteří křesťané nemají dostatek znalostí o své vlastní víře, aby ji mohli efektivně sdílet s druhými.
• Nedostatek motivace: Někteří křesťané prostě nemají motivaci sdílet víru s druhými.

Další překážky:

• Nedostatek kněží a řeholníků: V mnoha zemích světa je nedostatek kněží a řeholníků, kteří by se mohli věnovat evangelizaci.
• Špatné svědectví křesťanů: Někdy křesťané žijí způsobem, který neodpovídá jejich víře. To může vést k pohoršení a ztížit evangelizaci, protože lidé nevidí v křesťanech příklad, který by je přitahoval k Ježíši Kristu.
• Nedostatek financí: Evangelizace může být nákladná a církve nemají vždy dostatek financí na podporu evangelizačních aktivit, týká se to hlavně misijní činnosti.

Navzdory těmto překážkám je evangelizace stále důležitým úkolem církve a všech křesťanů. Je to způsob, jak se podělit o radostnou zprávu o Ježíši Kristu s ostatními a vést je k víře a životu v plnosti.

V České republice existuje mnoho kurzů evangelizace.

Kurzy Alfa: Kurzy Alfa jsou celosvětově uznávaný kurz, který se zaměřuje na základní otázky křesťanské víry. Kurzy se konají v různých farnostech a křesťanských společenstvích po celé České republice.

Nová evangelizace: Nová evangelizace je hnutí, které se snaží oživit křesťanskou víru v České republice. Nabízí různé kurzy a programy pro evangelizaci, osobní růst a duchovní obnovu.

Evangelizační kurz "Pojďte a uvidíte": Evangelizační kurz "Pojďte a uvidíte" je 10-týdenní kurz, který se zaměřuje na základní principy křesťanské víry a na to, jak žít křesťanský život. Kurz se koná v diecézi Hradec Králové.

Mezinárodní centrum duchovní obnovy: Mezinárodní centra duchovní obnovy nabízí v různých městech České republiky různé kurzy a programy pro evangelizaci, osobní růst a duchovní obnovu.

Kromě těchto příkladů existuje mnoho dalších kurzů evangelizace, které se konají v různých farnostech a křesťanských společenstvích po celé České republice. Bohužel neexistuje jedno místo, na kterém by bylo možnost získat informace o probíhajících aktivitách.

Případy „dobré praxe“

• Skauting
• Duchovní pomoc v nemocnicích
• Práce v domech pro seniory
• Duchovní pomoc ve věznicích
• Dětské skupiny
• Církevní školství
• Nakladatelská činnost

Co chybí?:

Zapojení evangelizace do nových sociálních sítí? Informační server?

Vycházet z bubliny“, nikoli agitovat

Papež František žádá misijní konverzi katolické církve. Užijeme-li dnes běžný neteologický výraz, má papež na mysli „vycházení z bubliny“, nikoli agitaci s cílem „aby nás bylo více“. Ještě jinak řečeno: Motivem k evangelizaci má být samo evangelium jakožto „bohatství připravené všem“, nikoli panická reakce na úbytek věřících křesťanů doložený v řadě tradičně katolických zemí.

Papež Pavel VI.: evangelizaci je zásadní úkol církve

Není to požadavek nový. Už papež Pavel VI. ve své proslulé exhortaci Evangelii nuntiandi vidí evangelizaci jako zásadní úkol církve. Tento úkol odvozuje bezprostředně od Ježíšova pozemského poslání. Je to poslání a život výrazně pro evangelium, pro potřebné, nikoliv primárně proti něčemu. Proto je autentické hlásání evangelia pro naslouchající dobrou zprávou (tedy eu-angelion, evangelium), nikoliv nudným či nervózním napomínáním.

Nebezpečí, že se rozhovor zasekne někde na pomezí víry, pověry a ezoteriky
 

Při zvěstování evangelia člověku, který dává najevo, že o tuto zvěst stojí, nezačínáme zpravidla od bodu nula. Většinou se setkáme s lidmi, kteří mají za sebou už nějaké hledání v oblasti duchovních skutečností nebo v různých náboženských i paranáboženských systémech a uskupeních. Mohou to být důležité výchozí body pro další poznání. Je zde ale také nebezpečí, že se rozhovor zasekne někde na pomezí víry, pověry a ezoteriky a bude se točit jen kolem mimořádných nebo nepochopitelných zážitků. Proto se jeví jako zásadně důležité přejít k postavě Ježíše Krista.

Téměř vždy je možné mluvit o tom, kým je Ježíš pro mne

Jak ale Ježíš Krista zvěstovat? Pro konkrétního posluchače přiměřeně, vhodně, tedy ne jen reprodukovat naučené, ne jen podat určité informace. Zvěst je něčím, co se může dotknout nitra a vyvolat jakýsi pohyb mezi člověkem a Bohem, jakož i mezi Bohem a člověkem, tedy počínající nebo prohlubující se víru.

Zvěstování není pouhé vyprávění o Ježíšově životě, že se narodil v Betlémě a že to slavíme o Vánocích. Také nestačí jen říkat, že za nás (za tebe) zemřel a že to slavíme o Velikonocích. Ani jen že vstal z mrtvých; protože to vše je sice pravdivé, ale bez kontextu sotva srozumitelné a zařaditelné do života. Také nestačí jen hlásat, že Ježíš přináší odpuštění hříchů, zvlášť když je posluchač mnohdy přesvědčen, že žádné nemá („nikoho jsem nezabil, nic jsem neukradl…“), nebo že si je musí sám „odpracovat“, protože ještě žádnou odpovědnost vůči Bohu necítí. Také může znít dutě jinak správné hlásání, že se v Ježíši projevila Boží láska, pokud se to říká někomu, kdo právě tone v hlubokém zármutku.

Téměř vždy je možné mluvit o tom, kým je Ježíš pro mne, proč mu věřím a jakou naději mi tato víra otevírá. Smysl a výsledek rozhovoru stojí na dvou základních skutečnostech: na tom, co partner rozhovoru hledá, a na tom, jak se křesťan, který s ním hovoří, nechá vést Duchem svatým. Jak s ním spolupracuje, jak počítá s jeho působením v příjemci evangelia, kolik důvěry mu dává.

Inspirovat spíš evangeliem než školometskou výukou

Hlasatel evangelia se má inspirovat spíš evangeliem než školní výukou. Ve škole se totiž člověk učí zejména to, co vyučující (osnovy, ministerstva apod.) uzná za vhodné. Ježíš v evangeliu reagoval na situaci lidí a učil je tomu, co bylo řešením jejich života. Zásadní inspirací pro hlasatele může být naději budící setkání Ježíše s celníkem Zacheem, jak je podává evangelista Lukáš (srov. Lk 19,1-10). Celý proces hlásání má probíhat v dialogu mezi evangelizujícím a jeho protějškem. Takový dialog by neměl být jen jednorázový, protože pochopení a uchopení evangelijního poselství bývá delším procesem, ne jednorázovou záležitostí. A cílem nakonec není jen pochopení sdělovaného a souhlas s obsahem, ale setkání s Ježíšem. To je ovšem něco, čeho může být evangelizující svědkem a interpretem, ale co nemůže sám způsobit. Většinou zde nepůjde o nějaký mystický zážitek, ale o to, čemu se v němčině říká „Aha-Erlebnis“, čili uvědomění něčeho, co člověk už jaksi tušil a teď to skutečně objevil.

 

---